Základem správně stanovených hypotéz pro bakalářskou práci i diplomku jsou známé poznatky, ovšem je nutné aby překračovaly (hypotézy) jejich hranice, přičemž také mají stanovovat nová tvrzení jako předpoklady, které se mohou prokazovat či vyvrátit. Chápat hypotézu jako takovou je však mnohem více charakterizované než bylo v tomto širším smyslu pojato, můžeme tedy považovat již uvedené předpoklady hypotéz za velmi úzké. Úzce pojato z důvodu pokládání předpokladu za jeden podstatný znak hypotézy. Tento znak hypotézy slouží k poznání předmětu a jeho zákonitostí i vlastností. S hlavní myšlenkou výzkumu vzniká hypotéza, která je podmíněna objektivností.
Formální znaky:
Odpovědi či souvztažnosti znaků v závěrech na položenou otázku by měly být adekvátní (míníme předpokládaných závěrů či předpokladů) (znak adekvátnosti),
Měla by se shodovat s již poznaným ve sledované problematice a také by se měl shodovat s novým výzkumem a všeobecně známou teorií studovaného oboru (znak pravděpodobnosti),
Hypotézy mají zaručit možnost přimeřenou ověřitelnost.
Druhy hypotéz se dělí na dvě skupiny podle jejich poznávací hodnoty:
Pracovní hypotéza
Je základní předpoklad pro stanovení dalšího druhu hypotézy (vědecké) a představuje základní požadavky a stanovených pravidel výzkumu diplomové práce i bakalářky.
Vědecká (reálná hypotéza)
Zpracovávají se na základě širšího poznání teoretických východisek, v logické přesné formě výpovědi, která musí vyjadřovat možnost funkce vztahů a zákonitosti mezi jednotlivými částmi problému (hlavní otázky) sledované problematiky daného oboru mezi závislými a nezávislými proměnnými. Dále se ve výzkumu ověřuje, respektive prověřuje jejich objektivita a právoplatnost.