Příprava psaní vědecké práce (bakalářské, diplomové, závěrečné...) začíná už v době přípravy, kdy můžeme doporučit začínat krátkými písemnými poznámkami, které se v budoucnosti sice většinou nestanou součástí odborného textu, ale autor se postupně „trénuje“ a „piluje“ styl, respektive zlepšuje formu budoucího písemného projevu. Je nutné, aby student ovládal zásady slohových prací a gramatiku českého jazyka, správná interpunkční znaménka a v neposlední řadě volil vhodné použití slov.
Jak vytvořít zajímavý, poutavý a zároveň odborný text akademické práce pro vedoucího i oponenta?
Zásadním cílem tedy je, aby text na odborného čtenáře (většinou vedoucího práce a oponenty) nebudil jednotvárný dojem opakujících se slov a myšlenek vyjadřování v úzkém slova smyslu. Právě začleňováním cizích slov (dokonce i českých) je hlavním předpokladem znalosti jejich použití a vhodného umístění v textu. Symboliku (tj. symboly a zkratky) je také důležité ovládat, jelikož v odborných pracích se používá k označení (například manuály ovládání manipulačních zařízení, pojmenování ve statistických šetřeních a dal.). Efektivní značení odbornému čtenáři (vedoucímu práce a oponentům) pomůže se dobře orientovat a také jeví dojem, že se „pisatel/student“ v problematice opravdu vyzná. Naopak špatné používání zkratek a symbolů uvádí v chaos a neporozumění strukturovaného odborného textu. Seznam značení je vhodné uvádět na začátku textu, tedy předinformovat čtenáře, že se v další části bude právě používat vybraný symbol či zkratka. „Pisatel/student“ by měl klást důklad v používání odkazů v celkovém strukturovaném přehledu odborného textu, neměl by zapomenout na typografické zásady. Pokud uvádí některá fakta a skutečnosti, neměl by skrývat jejich originalitu a také uvést jeho vlastní vztah (zosobnění se s tvrzením a jeho kritikou).
V případě „pisatelova/studentova“ tvrzení je nutné výslovné uvedení, jak již bylo ke sledované problematice v minulých výzkumech přistupováno, co již bylo dokázáno a co bude ve vlastní práci (bakalářské, diplmové...) vlastně řešeno. „Pisatel/student“ nikdy nesmí nechat odborného čtenáře na pochybách o jeho záměru. Rozhodně je nutné se vyvarovat vysvětlování a vykládání zcela základních informací, nezapomínejme, že čtenář je na vysoké odborné úrovni a problematice většínou rozumí lépe než my sami. Je nevhodné uvádět několikrát totéž jinými slovy, laicky řečeno „kolem dokola“.
Co je dobré udělat před finálním odevzdáním bakalářské, diplomové, absolventské, mba či jiné akademické práce?
Velmi doporučujeme si strukturovaný odborný text několikrát před odevzdáním přečíst, dobré je požádat i někoho dalšího, aby text četl k našim dalším opravám, jelikož „pisateli/studentovi“ samotnému mohou gramatické chyby a překlepy ze zaujatosti uniknout. „Pisatel/student“ opakovaným čtením dojde k možným přepisům a jiným formulacím vět, někdy i k lepšímu vyjádření myšlenky, zaručí tak pečlivé opravy nedostatků ještě před odevzdáním práce. I v případě použití kontroly správnosti pravopisu textového editoru MS Office Word je možné, že program chyby opomene, či je nezaznamená a z tohoto důvodu je shledáno velkou výhodou fyzická kontrola.
Gramatické a stylistické nedostatky tohoto druhu snižují právě klasifikaci vedoucích a oponentů odborných jinak obsahově kvalitních prací. Forma psaní by měla být ucelená a jednotná v celém odborném strukturovaném textu a také by jednotlivé části měly na sebe logicky navazovat.
Psaní odborných textů může být třemi způsoby:
1. osoba množného čísla (posuzujeme, doporučujeme, ...), ve skutečnosti budí na na čtenáře dojem o autorství více osob (my - inkluzivní plurál), „pisatel/student“ předpokládá, že něco řeší, nebo například zobecňuje spolu s odborným čtenářem,
v neurčité formě (je určeno, je navrženo, …), zvratnému „se“ je potřeba se vyhnout (v odborné mluvě se zvratného obratu „určilo se, že…“ zásadně nepoužívá),
1. osobě jednotného čísla (seznamuji, jednám, …), je možné používat v částech vlastní práce, i když zní velmi neodborně.
Jak již bylo předem nastíněno, pro potřeby psaní odborných textů je nutné dodržovat zásadní pravidla, která je možné shrnout do jednotlivých stanovisek jako je jasnost vyjádření, srozumitelnost a naplnění logické struktury práce. Je dobré, aby se „pisatel/student“ držel stále předepsaného zadání a také ujasněné představy, co ve skutečnosti chce řešit, čeho už si je ve sledované problematice vědom, čeho chce dosáhnout a čím chce studovaném jevu přispět (tzv. přínos či v čem bude spočívat jeho vlastní přidaná hodnota řešení), co chce ve skutečnosti vyřešit.
Z již výše uvedeného vyplývá, že nejdůležitějším zásadním předpokladem psaní kvalitního odborného textu je právě „pisatelova/studentova“ myšlenka, je třeba mít stále na mysli, co chce vlastně „pisatel/student“ říci a také by měl mít znalosti o dané problematice, kterou sdílí čtenáři. Pokud chce sdělení podat co nejasněji, je třeba aby dodržel určité pravidla, o kterých budeme hovořit později.
Co je třeba mít na paměti při psaní a tvorbě akademické práce?
Stále je třeba, aby „pisatel/student“ měl na paměti, kdo bude čtenářem (vedoucí práce, oponent). Zda si píše poznámky sám pro své účely, je třeba je psát jinak než celou výzkumnou zprávu, knihu, článek či konferenční příspěvek. Podle očekávaného čtenáře „pisatel/student“ rozhodne formu výkladu psaní, detaily a rozsah informací či faktů, které chce v odborné práci chce sdělit.
Nejdříve je vhodné připravit předběžný obsah a vytvořit sled událostí, které má „pisatel/student“ v úmyslu sdělit a považuje je za důležité pro ucelenost práce. Nejvhodnější rozvrh sdělení by měl představovat logický sled informací a také zvládnutelný komplex informací, ve kterém je možné sdělit vše, ovšem je nutné, aby informace do sebe zapadaly. Pro čtenáře by měly být výstižné a jasné všechny souvislosti sdělení, tak aby mohl určit kam v uceleném celku jednotlivé části sdělení patří.
Za účelem dosažení výše uvedeného je nutné pečlivě účelně uspořádat látku. Rozhodnutí o tom, co budou představovat hlavní kapitoly, co podčásti kapitol a jaké mezi sebou mají souvislosti. Při účelném uspořádání látky je velmi nezbytné pokládat si otázku, co je nutné do rozvrhu zahrnout, tak jako pokládat si otázky, které informace jse nutné vynechat. A to z důvodu, že mnoho detailů může odborného čtenáře znepokojit, tak jako vynechání všech podrobností v hlavním sdělení. Výsledkem tedy této fáze je rozvrh sdělení ve formě osnovy odborné diplomové i bakalářské práce, která je tvořena posloupností hlavních představ či sdělení s vymezenými podrobnostmi (podkapitoly).
„Pisatel/čtenář“ musí mít na paměti, že má psát co nejvíce srozumitelně, bez gramatických chyb, dodržovat zásady slohu a stylistiky s velmi dobře určenými partiemi textu. „Pisatel/student“ při psaní prního návrhu zaznamenává názory a myšlenky, které se týkají každé kapitoly a také detailních informací každé podkapitoly. Poté myšlenky tříbí a třídí, také občas neformulovaný text vypouští. Každý zaznamenaný názor vysvětluje, prokazuje většinou jinými autory a dokládá tvrzeními ostatních odborníků. Je třeba, aby dotvářel příklady a výstižné komentáře.
Jak postupovat při tvorbě odborného textu, jednoduše konstruovat odborné vyjádření a působit přitom akademickým dojmem?
Hlavní větou „pisatel/student“ vyjadřuje hlavní myšlenku, nikoliv ne větou vedlejší. Zároveň s tímto si uvědomuje strukturu odborného textu, vytváří konstrukci příběhu, kterou postupně dotváří. V této etapě psaní zvláště ocení zpracovávání vyjádření v textovém editoru na počítači, jelikož nemusí přepisovat strukturu obsahu nebo měnit obsah odborného textu zdlouhavým psaním v ruce. Je velmi užitečné pokud využívá všechny nástroje textových editorů, který mají za úkol podpořit strukturu psaného textu (předdefinované styly nadpisů a podnadpisů, generovaný obsah, číslování etc.).
Zde je ovšem nutné dodat, že ani vysoké rychlostní počítače nebudou „pisateli/studentovi“ stačit k tomu, aby napsal odbornou práci za pár dní. Je nutné se také smířit se skutečností, že to co bylo vytvořeno jako odborná práce nikdy nebude dokonalá.
V době, kdy si je „pisatel/student“ jistý, že napsal vše co měl v úmyslu a v myšlenkách sdělení, je nutné, aby strukturovaný text několikrát přečetl a s předstihem před termínem odevzdání udělal poslední úpravy a přeformulovat nesrozumitelné věty. „Pisatel/student“ si je naprosto vědom, že vždy něco zůstává nedokonalé či že existuje vždy jiný způsob vysvětlování. Všechny úpravy musí být dokončeny do řádného termínu odevzdání odborné diplomové i bakalářské práce.
Jak uvažovat o úvodu akademické práce, jak má být dlouhý a co je a není součástí,... stručně a jasně...
Úvod práce určuje čtenáři cíle práce, které „pisatel/student“ si stanovil s dostatečným zdůvodněním výběru tématu a sledované problematiky. Sledovaná problematika by měla být dostatečně vymezená, tak aby nedocházelo u obhajoby k rozporům, kam má výzkumná část práce zasahovat. „Pisatel/student“ naznačí také v úvodní části jeho postup a přístup, jakým bude problematiku řešit, přičemž zmíní i záměr použití vhodných metodik. Je velmi užitečné, pokud už naznačí i předpokládanou přidanou hodnotu pro vědu a praxi. Úvod se zpravidla píše na ½ - 3 normostrany, což se odvíjí od druhu vědecké odborné práce.
