Obor Systémové inženýrství

Obor je založen na těchto vědních disciplínách: systémové vědy, ekonomie a managementu v prostředí znalostní společnosti a informatice a informačních a komunikačních technologiích. Množina předmětů, jevů či poznatků, které spolu souvisí přesně vymezeným způsobem
a vytvářejí jednotný celek, se nazývá systém. Systémové inženýrství je specifický druh lidské činnosti, kam lze zařadit modelování, analýza, projektování, implementace a provozování reálných systémů. Mnoho odborných publikací uvádí různé definice systémového inženýrství. Systémové inženýrství je projektovou disciplínou zabývající se převážně úpravou již existujících nebo navrhováním nových zařízení, schopných, při respektování daných omezení, splnit vymezený úkol s minimálními náklady.

Aplikace systémového inženýrství

Nejdůležitějším atributem systémového inženýrství je jeho aplikace k rozvoji nových technologických možností se specifickým důrazem na jejich co nejrychlejší využití s ohledem na ekonomická a technická omezení. Patří mezi inženýrské obory, kde je potřeba mít znalosti i z jiných vědeckých oborů a disciplín. Tento obor je nejblíže oboru – operační výzkum. Rozdílem je, že systémové inženýrství klade velký důraz na technické inovace.První zmínky systémového inženýrství se objevují v roce 1970 a má kořeny v elektronice
a komunikacích, jelikož systémoví inženýři dosti často využívají počítačové a komunikační technologie.

Charakteristika systému

První charakteristikou systémů jsou ty systémy, které jsou vytvořeny člověkem. Druhá charakteristika je, že systémy jsou velké, složité a jejich komponenty spolu vzájemně působí natolik silně, že pokud se změní jedna, tak změní i další. Pokud by toto působení nenastalo, nemohli by se systémoví inženýři zabývat samotnými komponentami. Další charakteristikou, třetí, je, že vstupy systémů jsou mnohdy náhodné a týkají se času, i když někdy může být výjimka a vstupy mohou vykazovat statistickou pravidelnost. Nelze tedy přesně očekávat
a předvídat, jak se bude systém "chovat" ve skutečném provozu. Výpočty nelze tedy provádět na jedné vstupní funkci.

Metoda modelování

Nemalá část systémového inženýrství se zabývá metodami výzkumu relativně složitých
a velkých situací. Mezi základní metodu lze zařadit blokový diagram. Efektivní a dlouhodobý přístup ukazuje tzv. matematický model. Model nemusí být matematicky přesný, pokud model plní svůj účel. Pokud sestrojíme a následně testujeme model, můžeme použít různé matematické metody. Poté zjistíme, jak se daný systém chová.

Příklady témat prací z oboru systémového inženýrství

Historie a vývoj systémového inženýrství v České republice a v jiných evropských zemí
Aplikace systémového inženýrství v praxi
Analytické a informativní metody
Systémové inženýrství v průmyslu
Studium systémového inženýrství v České republice
Postup tvorby projektu a jeho obsah v daném podniku
Hierarchické diagramy a jejich využití
Softwarové nástroje systémového inženýrství
Koncepční řešení systému v daném institutu
Největší osobnosti systémového inženýrství v Evropě

Doporučená literatura

BUREŠ, Vladimír a Jiří MAREK. Systémové myšlení pro manažery. 1. vyd. Praha: Professional Publishing, 2011, 264 s. Expert (Grada). ISBN 978-80-7431-037-9.
BURIAN, Pavel. Webové a agentové technologie. Vyd. 1. Praha: Grada, 2012, 376 s. Průvodce (Grada). ISBN 978-80-247-4376-9.
DRAŠNAR, Jaromír. Workshop doktorandů oboru Systémové inženýrství ve stavebnictví a investiční výstavbě 2009. 1. vyd. V Praze: České vysoké učení technické, 2009, 101 s. ISBN 978-80-01-04357-8.
DUDORKIN, Jiří. Systémové inženýrství a rozhodování. Vyd. 4. Praha: Vydavatelství ČVUT, 2003, 164 s. ISBN 80-010-2737-6.
JANÍČEK, Přemysl a Jiří MAREK. Expertní inženýrství v systémovém pojetí. 1. vyd. Praha: Grada, 2013, 592 s. Expert (Grada). ISBN 978-80-247-4127-7.
JANÍČEK, Přemysl a Jaroslav POKORNÝ. Systémová metodologie: brána do řešení problémů. Vyd. 1. Brno: Akademické nakladatelství CERM, 2014, [365] s. v různém stránkování. Průvodce (Grada). ISBN 978-80-7204-887-8.
KUČEROVÁ, Helena. Projektování informačních systémů. Praha, 2007. Sylaby ke kurzu. Vyšší odborná škola informačních služeb.
MLÝNKOVÁ, Irena a Jaroslav POKORNÝ. XML technologie: principy a aplikace v praxi. 1. vyd. Praha: Grada, 2008, 267 s. Průvodce (Grada). ISBN 978-80-247-2725-7.
NOVOTNÝ, Ota a Jaroslav POKORNÝ. Řízení výkonnosti podnikové informatiky: principy a aplikace v praxi. 1. vyd. Praha: Professional Publishing, 2010, 275 s. Průvodce (Grada). ISBN 978-80-7431-040-9.
NOVOTNÝ, Ota a Jaroslav POKORNÝ. Informační management: principy a aplikace v praxi. 1. vyd. Praha: Professional Publishing, 2010, 251 s. Průvodce (Grada). ISBN 978-80-7431-010-2.
POŽIVIL, Jaroslav, Tomáš VANĚK a Bohumil BERNAUER. Procesní systémové inženýrství. 1. vyd. Praha: Vydavatelství VŠCHT, 1997, 220 s. ISBN 80-708-0311-8.
PUŽMANOVÁ, Rita a Jaroslav POKORNÝ. TCP/IP v kostce: brána do řešení problémů. 2., upr. a rozš. vyd. České Budějovice: Kopp, 2009, 619 s. Průvodce (Grada). ISBN 978-80-7232-388-3.
SOMMERVILLE, Ian. Softwarové inženýrství. 1. vyd. Brno: ComputerPress, 2013, 680 s. ISBN 978-80-251-3826-7.
VLČEK, Jaroslav. Systémové inženýrství. Vyd. 1. Praha: České vysoké učení technické, 1999, 291 s. ISBN 80-010-1905-5.
VRANA, Ivan a Karel RICHTA. Zásady a postupy zavádění podnikových informačních systémů: praktická příručka pro podnikové manažery. 1. vyd. Praha: Grada, 2005, 187 s. Management v informační společnosti. ISBN 80-247-1103-6.

Obor Obor systémové inženýrství